Webové prohlížeče stvořené dalšími rozporuplnými bytostmi (jsou zváni "programátoři", ale málokdo tuší, co to vlastně znamená) výsledný chaos jenom prohlubují a tak jediné, co nešťastnému kodérovi zbývá, je drtivou většinu drahého a nikým nezaplaceného času věnovat takzvanému "ladění kódu". Což je činnost, která se naprosto vymyká všemu rozumnému, čím příroda člověka obšťastnila. Udělejme si přehled:
1. Je-li něco hotové, nemá smysl to ladit. Kodér ale musí, co kdyby?
2. Je-li něco nehotové, nemá smysl to ladit, dokud to není hotové. Kodér ale musí, jinak to nikdy nebude hotové.
3. Pokud kodér splnil předchozí dva body, vše doladil a vše běží, jak má, zjistí se, že občas leccos funguje jinak, než kodér zamýšlel. Otázka zní - co musí kodér učinit? Ladit.
4. Když kodér všechno doladí, přijde se na to, že všechno sice doladil dobře, ale zákazník (neboli platící klient), má mírně odlišnou představu o poloze bloku s aktualitami. Co asi dělá kodér? Ladí.
5. Je-li vše doladěno, zákazník je spokojen a vše funguje, jak bylo určeno a předpokládáno, přijde zčista jasna nová verze prohlížeče podporující všechny nové a perfektní standardy kromě těch, které kodér opravdu potřebuje. Co zbývá jiného než ladit.
6. A pak je vše konečně hotovo, už nemá smysl cokoli ladit a kodér se tím pádem vrací k bodu jedna. Co kdyby?
Pokud si dobře vzpomínám, mají kodéři pro zachování vlastní sebeúcty k dispozici obdobu jedné dětské říkanky. Zní takto:
"Ladíš, ladím, ladíme, dokud na to vidíme".(last edited on 2007-06-18 20:32:26) |